E-mail: vcely@nosalovi.cz

Adresa: náměstí pod Lipami 25, 273 71 Zlonice
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky

Jak vzniká med

Jak vzniká med

1. Přínos nektaru létavkami

Mnozí včelaři se domnívají, a píše se to i v literatuře, že včela, která přináší náklad nektaru, složí ho rovnou do buňky. Již Gallup (1868) však uvádí, že včely, jež med sbírají na květech, ne¬jsou ty, jež ho ukládají do buněk.
Tato skutečnost byla později po¬tvrzena Doolitlem (1898) a Lathamem (1907), avšak chybný předpoklad, že med ukládají létavky se v literatuře stále dokola opakuje. Root (1925) záměrně po¬zoroval mnoho stovek včel vracejících se s nákladem, ale neviděl ani jednou, že by ukládaly nektar do buněk. Během vydat¬ně snůšky lze ovšem vidět mnoho včel, jak nektar do buněk ukládají, avšak údaj¬ně to nejsou létavky nýbrž včely úlové, které leště pro práce v poli nedozrály.
Podle těchto pozorování přiletí létavka s nákladem a pokud je zdroj snůšky v úlu již všeobecně znám, chodí po plástu, do¬kud nenajde vhodnou úlovou včelu. Té pak část nektaru předá. Příležitostně ode¬vzdá jediné včele všechen nektar, ale vět¬šinou se o něj po dělí se třemi nebo více včelami. Nebylo prokázáno proč je tomu tak. Dá se však předpokládat, že úlové včely ¬mají již med od jiných létavek.
Jestliže létavka našla zdroj nový nebo vydatnější, začne napřed kruhovým ne¬bo natřásavým tancem verbovat létavky jiné. Ty pak většinou odletí ještě dříve, než tanec skončí. Nenásledují tedy ver¬bující včelu k novému zdroji, jak se b재ně předpokládá. Během nepravidelných krát¬kých přestávek dává tancující včela ochut¬nat včelám úlovým část nektaru, konečně však najde jednu, které předá většinovou porci. Při kontaktu létavka vytlačí kapič¬ku mezi pootevřená kusadla a zčásti vy¬sunuté ústní ústrojí, jehož konec je ohnut zpět k hrdlu. Není-li úlová včela plná, na¬táhne jazýček a začne odebírat nabídnu¬tý nektar, tak jak to znázorňuje obrázek. Při tomto procesu zůstávají včely v trva¬lém vzájemném kontaktu jemnými do¬teky kmitajících tykadel.
Když létavka náklad odevzdala, je při¬pravena odletět. Většinou si však ještě předem vezme trošku medu od úlo¬vé včely nebo ze zásob. (To je významné pro ekonomiku letu! Mnoho řídkého nek¬taru létavka přinesla a trochu hustšího medu si bere pro let za snůškou!) Před odletem si předníma nohama očistí jazýček, tykadla a prohráb¬ne oči. Pak se spěšně vydá na cestu.
V roce 1922 publikoval Root údaje uka¬zující, že létavky potřebují na předání potravy sotva deset minut. Při optimál¬ních snůškových podmínkách pobývaly v úlu nejčastěji jen čtyři minuty Za jiných okolností však byly zjištěny i intervaly ko¬lem jedné hodiny avšak to jen výjimeč¬ně.
Uvedená pozorování nejen poodhr¬nula závoj nad tajemným životem včel při snůšce, ale jsou i vysvětlením známé zkušenosti praktických včelařů, že snůš¬ku nevyhrává první bitva, tedy množství létavek, ale zálohy, což jsou masy mladých včel líhnoucích se v čase hlavní snůš¬ky v úlu.

2. Zpracování nektaru úlovými včelami

Nektar přijímají od létavek úlové včely. Jak je ale možné, že řídký med - kropenina, který se prvně objeví v plástech, je již koncentrovanější než nektar, z něhož vznikl?
Pozorování badatelů (Gallup, 1868; Doolitle, 1898; Miller, 1904; Root, 1927, 1928, 1932, 1933) ukázala, že jakmile úlová včela obdrží od létavky svou porci medu, vyhledá v úlu klidnější místo s menším provozem. Zde zaujme vertikální pozici hlavou vzhůru.
Sedí pak zdánlivě nečinně, avšak při tom zpracová¬vá nektar pomocí ústních ústrojů. Včela nejprve roztáhne kusadla a přední část sosáku se posune směrem vpřed a dolů. Současně se ob¬jeví kapička nektaru v předústní dutině. Postupným oddalováním před¬ní části sosáku a jeho přitahováním zpět se objevuje stále více nekta¬ru, který nakonec jako kapka vyplní oblast mezi bází a koncem úst¬ních ústrojů. Včela pak vtahuje celou kapku opět zpátky. To se nejprve projeví vydutím povr¬chu kapky. Pak vče¬la napřímí sosák a vtáh¬ne zbytek, načež sosák zase složí do klidové polohy.
Popsanému procesu věnuje včela obvykle 5 až 10 sekund a opa¬kuje ho s krátkými pře¬stávkami po dobu asi 20 minut. (Udaný inter¬val ovšem silně kolísá.) Takto je původní nektar, kapka po kapce, vystaven teplé a suché úlo¬vě atmosféře, což vede k rychlému úbytku vody. Tím je i vysvětleno, proč nektar, který je prvně uložen do plástů, má vyšší kon¬centraci než nektar nasbíraný na květech.
Když včela skončila popsanou práci, vy¬hledá buňku vhodnou k uložení kapky kterou zahustila. Do buňky vstupuje břišní stranou obrácena vzhůru a je-li buňka prázdná, potírá medem zadní ko¬nec horní stěny odkud med stéká po dnu buňky. Když však buňka již nějaký med obsahuje, vsune do něho kusadla a jedno¬duše přidá svoji porci.
Za trvalé snůšky zejména velmi řídkého nektaru se úlové včely nezdržují procesem koncentrace, ale ihned uloží svou porci na strop několika buněk. Využívají k tomu i buňky s plodem, které tak plní dvojí úlo¬hu. Tak se zrající kropenina vystavená ma¬ximálně možným povrchem poměrně su¬ché a teplé úlové atmosféře postupně za¬hušťuje. Mezitím již domácí včely zase odebírají od létavek další porce nektaru.
Později včely kapky z buněk sesbírají a snad je mohou dále koncentrovat výše popsaným postupem. Nakonec je uloží do buněk. Současně s procesem koncentrace probíhá i inverze cukrů, avšak to je již sa¬mostatný problém.


3. Zrání medu v plástech

Sériemi různých pokusů provedený¬mi v letech 1927, 1928 a 1933 Američan Root zjistil, že odstraňování vlhkosti z nektaru a čerstvé sladiny pokračuje v úlu velmi progresivně i potom, co ji včely po kapkách rozptýlily v plástech. Přitom je pro odpařování vody dostačující samotné prostředí úlu.
Bylo prokázáno, ze nově uložený med ztrácel v úlu vlhkost i v zasíťovaných plástech, k nimž neměly včely přístup. Během tří dnů med dozrál. To souhlasí s obecně přijímaným názorem na dobu, které je za¬potřebí, aby se za běžných okolností sladi¬na změnila ve zralý produkt - med.
Uvedené pokusy dále ukázaly, že med v buňkách naplněných jen do jedné čtvrti¬ny zrál třikrát rychleji než med v buňkách naplněných do tří čtvrtin. Za příznivých okolností dovedou včely tuto skutečnost vynikajícím způsobem využít.
Pozorováním se můžeme přesvědčit o tom, že když včely mají k dispozici od¬povídající množství plástů, naplní kon¬cem dne i za bohaté snůšky jen málo bu¬něk více než z poloviny, zatímco většina buněk obsahuje sladiny ještě podstatně méně. Když takovým plástem trhneme, kropenina z buněk volně vyteče. Prohlíd¬ka hned následujícího jitra však ukáže významně změny.Široké okrsky buněk, jež dříve obsahovaly jen trochu medu, jsou ny¬ní prázdně, zatímco okrsky plástu, v nichž buňky byly téměř plné, jsou zaplněny do¬cela. Buňky v sousedních okrscích jsou pl¬nější než byly večer. Z plástu lze nyní vy¬třepat jen tu a tam kapku.
Z uvedeného vyplývá, že dostatek plás¬tu má podstatný význam pro usnadnění procesu dozrávání medu. Jde o důležitý poznatek také z hlediska udržení morálky včelstva.
Když Rootovy poznatky domyslíme, do¬kážeme si představit, že za bohaté snůšky mohou včely rozmístit ve vícero plástech větší podíl medu v menších porcích, které ztrácejí vodu několikrát rychleji než porce větší. Tím se do příštího dne uvolní pro¬porcionálně více místa pro novou snůšku, než by se stalo, kdyby buňky byly naplně¬ny více. Má-li včelstvo dostatek plástů, může nejen donést absolutně více sladiny, ale med také rychleji zraje. Nevíme, za ja¬ké snůšky Root svoje pozorování prová¬děl, rychlost zrání medu bude jistě různá podle výchozí koncentrace nektaru a ji¬ných vlivů, ale u nás by asi většina včelařů namítla, že tři dny jsou k dosažení stavu zralosti málo. Nemůže to však být také tím, že zejména při tradičním způsobu ¬včelaření včely z důvodu nedostatku místa plní buňky hned zpočátku více a med pak dozrává pomaleji?
V procesu zrání medu hraje významnou roli také ventilace úlů. V tomto směru provedl cílené pokusy Reinhard (1939), který zjistil, že:
1) dodatečná horní ventilace úlů usnadňuje proces zrání medu za silné snůšky a při vlahém počasí:
2) taková ventilace má však jen malý vý¬znam za horkého počasí, kdy vzduch je suchý, a při slabé snůšce;
3) rozhodující vlivy na proces zrání medu mají teplota, vlhkost a povaha snůšky. Ty rozhodují, zda je zvláštní opatření v obla¬sti ventilace vhodně či nikoli.
V sérii tří kapitol jsme měli díky trpělivosti vý¬zkumníků možnost nahlédnout do složi¬tého procesu vzniku medu z nektaru nasbíraného v květech. Viděli jsme, že zde hrají důležitou roli nejen létavky ale t úlo¬vé včely, které med přebírají, zahušťují a koncentrují v plástech. Rozhodující pro výnos je však nejen množství včel, ale i možnost umístit dostatek medu v men¬ších porcích v plástech. Dostatek místa má příznivý vliv na pracovní morálku včel¬stva, které nespěchá do rojení. Pilné dělni¬ce pak opět přinesou více medu. Tak se roztáčí kruh příznivých souvislostí k ra¬dosti chovatele včel.
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one