E-mail: vcely@nosalovi.cz

Adresa: náměstí pod Lipami 25, 273 71 Zlonice
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "6694"

Jak vzniká med

Jak vzniká med

1. Přínos nektaru létavkami

Mnozí včelaři se domnívají, a píše se to i v literatuře, že včela, která přináší náklad nektaru, složí ho rovnou do buňky. Již Gallup (1868) však uvádí, že včely, jež med sbírají na květech, ne¬jsou ty, jež ho ukládají do buněk.
Tato skutečnost byla později po¬tvrzena Doolitlem (1898) a Lathamem (1907), avšak chybný předpoklad, že med ukládají létavky se v literatuře stále dokola opakuje. Root (1925) záměrně po¬zoroval mnoho stovek včel vracejících se s nákladem, ale neviděl ani jednou, že by ukládaly nektar do buněk. Během vydat¬ně snůšky lze ovšem vidět mnoho včel, jak nektar do buněk ukládají, avšak údaj¬ně to nejsou létavky nýbrž včely úlové, které leště pro práce v poli nedozrály.
Podle těchto pozorování přiletí létavka s nákladem a pokud je zdroj snůšky v úlu již všeobecně znám, chodí po plástu, do¬kud nenajde vhodnou úlovou včelu. Té pak část nektaru předá. Příležitostně ode¬vzdá jediné včele všechen nektar, ale vět¬šinou se o něj po dělí se třemi nebo více včelami. Nebylo prokázáno proč je tomu tak. Dá se však předpokládat, že úlové včely ¬mají již med od jiných létavek.
Jestliže létavka našla zdroj nový nebo vydatnější, začne napřed kruhovým ne¬bo natřásavým tancem verbovat létavky jiné. Ty pak většinou odletí ještě dříve, než tanec skončí. Nenásledují tedy ver¬bující včelu k novému zdroji, jak se b재ně předpokládá. Během nepravidelných krát¬kých přestávek dává tancující včela ochut¬nat včelám úlovým část nektaru, konečně však najde jednu, které předá většinovou porci. Při kontaktu létavka vytlačí kapič¬ku mezi pootevřená kusadla a zčásti vy¬sunuté ústní ústrojí, jehož konec je ohnut zpět k hrdlu. Není-li úlová včela plná, na¬táhne jazýček a začne odebírat nabídnu¬tý nektar, tak jak to znázorňuje obrázek. Při tomto procesu zůstávají včely v trva¬lém vzájemném kontaktu jemnými do¬teky kmitajících tykadel.
Když létavka náklad odevzdala, je při¬pravena odletět. Většinou si však ještě předem vezme trošku medu od úlo¬vé včely nebo ze zásob. (To je významné pro ekonomiku letu! Mnoho řídkého nek¬taru létavka přinesla a trochu hustšího medu si bere pro let za snůškou!) Před odletem si předníma nohama očistí jazýček, tykadla a prohráb¬ne oči. Pak se spěšně vydá na cestu.
V roce 1922 publikoval Root údaje uka¬zující, že létavky potřebují na předání potravy sotva deset minut. Při optimál¬ních snůškových podmínkách pobývaly v úlu nejčastěji jen čtyři minuty Za jiných okolností však byly zjištěny i intervaly ko¬lem jedné hodiny avšak to jen výjimeč¬ně.
Uvedená pozorování nejen poodhr¬nula závoj nad tajemným životem včel při snůšce, ale jsou i vysvětlením známé zkušenosti praktických včelařů, že snůš¬ku nevyhrává první bitva, tedy množství létavek, ale zálohy, což jsou masy mladých včel líhnoucích se v čase hlavní snůš¬ky v úlu.

2. Zpracování nektaru úlovými včelami

Nektar přijímají od létavek úlové včely. Jak je ale možné, že řídký med - kropenina, který se prvně objeví v plástech, je již koncentrovanější než nektar, z něhož vznikl?
Pozorování badatelů (Gallup, 1868; Doolitle, 1898; Miller, 1904; Root, 1927, 1928, 1932, 1933) ukázala, že jakmile úlová včela obdrží od létavky svou porci medu, vyhledá v úlu klidnější místo s menším provozem. Zde zaujme vertikální pozici hlavou vzhůru.
Sedí pak zdánlivě nečinně, avšak při tom zpracová¬vá nektar pomocí ústních ústrojů. Včela nejprve roztáhne kusadla a přední část sosáku se posune směrem vpřed a dolů. Současně se ob¬jeví kapička nektaru v předústní dutině. Postupným oddalováním před¬ní části sosáku a jeho přitahováním zpět se objevuje stále více nekta¬ru, který nakonec jako kapka vyplní oblast mezi bází a koncem úst¬ních ústrojů. Včela pak vtahuje celou kapku opět zpátky. To se nejprve projeví vydutím povr¬chu kapky. Pak vče¬la napřímí sosák a vtáh¬ne zbytek, načež sosák zase složí do klidové polohy.
Popsanému procesu věnuje včela obvykle 5 až 10 sekund a opa¬kuje ho s krátkými pře¬stávkami po dobu asi 20 minut. (Udaný inter¬val ovšem silně kolísá.) Takto je původní nektar, kapka po kapce, vystaven teplé a suché úlo¬vě atmosféře, což vede k rychlému úbytku vody. Tím je i vysvětleno, proč nektar, který je prvně uložen do plástů, má vyšší kon¬centraci než nektar nasbíraný na květech.
Když včela skončila popsanou práci, vy¬hledá buňku vhodnou k uložení kapky kterou zahustila. Do buňky vstupuje břišní stranou obrácena vzhůru a je-li buňka prázdná, potírá medem zadní ko¬nec horní stěny odkud med stéká po dnu buňky. Když však buňka již nějaký med obsahuje, vsune do něho kusadla a jedno¬duše přidá svoji porci.
Za trvalé snůšky zejména velmi řídkého nektaru se úlové včely nezdržují procesem koncentrace, ale ihned uloží svou porci na strop několika buněk. Využívají k tomu i buňky s plodem, které tak plní dvojí úlo¬hu. Tak se zrající kropenina vystavená ma¬ximálně možným povrchem poměrně su¬ché a teplé úlové atmosféře postupně za¬hušťuje. Mezitím již domácí včely zase odebírají od létavek další porce nektaru.
Později včely kapky z buněk sesbírají a snad je mohou dále koncentrovat výše popsaným postupem. Nakonec je uloží do buněk. Současně s procesem koncentrace probíhá i inverze cukrů, avšak to je již sa¬mostatný problém.


3. Zrání medu v plástech

Sériemi různých pokusů provedený¬mi v letech 1927, 1928 a 1933 Američan Root zjistil, že odstraňování vlhkosti z nektaru a čerstvé sladiny pokračuje v úlu velmi progresivně i potom, co ji včely po kapkách rozptýlily v plástech. Přitom je pro odpařování vody dostačující samotné prostředí úlu.
Bylo prokázáno, ze nově uložený med ztrácel v úlu vlhkost i v zasíťovaných plástech, k nimž neměly včely přístup. Během tří dnů med dozrál. To souhlasí s obecně přijímaným názorem na dobu, které je za¬potřebí, aby se za běžných okolností sladi¬na změnila ve zralý produkt - med.
Uvedené pokusy dále ukázaly, že med v buňkách naplněných jen do jedné čtvrti¬ny zrál třikrát rychleji než med v buňkách naplněných do tří čtvrtin. Za příznivých okolností dovedou včely tuto skutečnost vynikajícím způsobem využít.
Pozorováním se můžeme přesvědčit o tom, že když včely mají k dispozici od¬povídající množství plástů, naplní kon¬cem dne i za bohaté snůšky jen málo bu¬něk více než z poloviny, zatímco většina buněk obsahuje sladiny ještě podstatně méně. Když takovým plástem trhneme, kropenina z buněk volně vyteče. Prohlíd¬ka hned následujícího jitra však ukáže významně změny.Široké okrsky buněk, jež dříve obsahovaly jen trochu medu, jsou ny¬ní prázdně, zatímco okrsky plástu, v nichž buňky byly téměř plné, jsou zaplněny do¬cela. Buňky v sousedních okrscích jsou pl¬nější než byly večer. Z plástu lze nyní vy¬třepat jen tu a tam kapku.
Z uvedeného vyplývá, že dostatek plás¬tu má podstatný význam pro usnadnění procesu dozrávání medu. Jde o důležitý poznatek také z hlediska udržení morálky včelstva.
Když Rootovy poznatky domyslíme, do¬kážeme si představit, že za bohaté snůšky mohou včely rozmístit ve vícero plástech větší podíl medu v menších porcích, které ztrácejí vodu několikrát rychleji než porce větší. Tím se do příštího dne uvolní pro¬porcionálně více místa pro novou snůšku, než by se stalo, kdyby buňky byly naplně¬ny více. Má-li včelstvo dostatek plástů, může nejen donést absolutně více sladiny, ale med také rychleji zraje. Nevíme, za ja¬ké snůšky Root svoje pozorování prová¬děl, rychlost zrání medu bude jistě různá podle výchozí koncentrace nektaru a ji¬ných vlivů, ale u nás by asi většina včelařů namítla, že tři dny jsou k dosažení stavu zralosti málo. Nemůže to však být také tím, že zejména při tradičním způsobu ¬včelaření včely z důvodu nedostatku místa plní buňky hned zpočátku více a med pak dozrává pomaleji?
V procesu zrání medu hraje významnou roli také ventilace úlů. V tomto směru provedl cílené pokusy Reinhard (1939), který zjistil, že:
1) dodatečná horní ventilace úlů usnadňuje proces zrání medu za silné snůšky a při vlahém počasí:
2) taková ventilace má však jen malý vý¬znam za horkého počasí, kdy vzduch je suchý, a při slabé snůšce;
3) rozhodující vlivy na proces zrání medu mají teplota, vlhkost a povaha snůšky. Ty rozhodují, zda je zvláštní opatření v obla¬sti ventilace vhodně či nikoli.
V sérii tří kapitol jsme měli díky trpělivosti vý¬zkumníků možnost nahlédnout do složi¬tého procesu vzniku medu z nektaru nasbíraného v květech. Viděli jsme, že zde hrají důležitou roli nejen létavky ale t úlo¬vé včely, které med přebírají, zahušťují a koncentrují v plástech. Rozhodující pro výnos je však nejen množství včel, ale i možnost umístit dostatek medu v men¬ších porcích v plástech. Dostatek místa má příznivý vliv na pracovní morálku včel¬stva, které nespěchá do rojení. Pilné dělni¬ce pak opět přinesou více medu. Tak se roztáčí kruh příznivých souvislostí k ra¬dosti chovatele včel.
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one